Toltécká cesta jako vzestup do 5D
Toltécká cesta je cestou transformace a sebepoznání. Toltékové byli národem před Aztéky, jejichž existenci věda nepotvrzuje. S jejich filozofií nás seznámil Miguel Ruiz, hlavně svými slavnými Čtyřmi dohodami (které loni rozšířil o Dohodu pátou :-)
Je to cesta k osvobození od lží, kterým jsme uvěřili a které netvoří naši skutečnou podstatu, nýbrž kterým jsme v průběhu života uvěřili a přijali je za své. Toltékové tento proces ve své životní filozofii nazývají "snem".
Pokud se rozhodnete následovat Toltéckou cestu sebepoznání, budete muset projít třemi stádii:
Prvním stádiem je proces "pekla přizpůsobování se" okolí, přejímání názorů rodičů, vychovatelů, učitelů - kteří to z drtivé většiny s námi myslí dobře. Jako děti jsme neměli na vybranou, museli jsme se nechat "infikovat sny okolí" (já bych spíše řekla nočními můrami :-), abychom vůbec přežili.
Automaticky a podvědomě na sebe také přebíráme závazky a dohody, které nestačili naplnit naši předkové a které jsou tím pádem energeticky nevyvážené (říká se tomu také dědičný hřích, genetické dědictví, resp. rodová karma). Když například naše babička nestačila nebo nedokázala dědečkovi odpustit nevěru a trápila se tím, přechází to do našeho vnitřního nastavení, a my cítíme něco "divného" vždy, když o nevěře něco zaslechneme, přestože zvládání nevěry evidentně není naším vědomým životním úkolem. V našich krajích se touto prací zabývají např. rodinné konstelace.
V prvním stádiu používáme tzv. "první pozornost", abychom prokoukli náhledy na sebe i na jiné skutečnosti, které nám nakukali jiní.
Druhým stádiem je podle Toltéků "procitnutí ze snu o této planetě", jinými slovy tedy odpojení se od kolektivního vědomí, mainstreamových názorů veřejnoprávních médií a oficiálních prohlášení vědy o tom, jak to všechno doopravdicky je.
Toto stádium je poměrně těžké, protože vyžaduje jít proti proudu, a ne každý má dostatek odvahy si do důsledků ustát svůj status bílé vrány (resp. černé ovce :-). Žít zcela mimo systém je nereálné, až na skutečně výjimečné osoby, které nemají žádné závazky a kromě sebe nemají za nikoho jiného zodpovědnost. Názorově si však svobodu a nezávislost na veřejném mínění a kulturních hodnotách můžeme do určité míry dovolit všichni; záleží jenom na tom, jak vnitřně silní se na to cítíme.
V druhém stádiu používáme tzv. "druhou pozornost", kdy se zaměřujeme na tvoření nového osobního snu o lásce a štěstí..
Toltécká cesta končí "snem o nebi na Zemi", což je stádium třetí. Slovníkem vzestupu bychom řekli, že tvoříme Novou Zemi a žijeme v páté dimenzi jednoty, spolupráce a vzájemné harmonie. Cílem tedy je propojit hmotu s duchovnem, ženský princip s principem mužským, žít běžný život jako posvátnou záležitost, nikoli jako zautomatizovaný proces bez spirituálních impulzů.
Ve třetím stádiu používáme tzv. "třetí pozornost", kdy z mysli zmizí veškeré pojmy a vědění, a my žijeme čistým spojením s Božskostí, kterou spatřujeme ve všech a ve všem stvořeném.
Jednou z dobrých technik Toltécké cesty sebepoznání je napsat si "Knihu lží", do níž si zapíšeme všechny názory druhých, které nám přinášejí nepříjemné pocity, nebo dokonce utrpení. Patří sem nejenom kritika či přímo odsouzení našich názorů, vlastností a zvyklostí, ale i rádoby dobré rady, co bychom měli dělat, jací bychom měli být, co se nehodí a co se nesluší, co je pod naši úroveň, nebo co naopak podle druhých přeháníme a v čem si moc fandíme.
"Kniha lží" nám po přehodnocení zaznamenaného (nejlépe s pomocí někoho, kdo tuto cestu sám prošel na vlastní kůži, případně se zkušeným terapeutem či s hodně dobrým přítelem, kterému můžeme věřit) a zaujmutí objektivního náhledu na vlastní osobu bude sloužit jako průvodce po vnitřní krajině sebe sama, bez zbytečného mlácení hlavou do zdi nebo naopak rezignace na půli cesty, přestože by se dalo pohodlně jít mnohem dál.
A co byste si Vy uvedli do vlastní "Knihy lží"? V čem sami sebe nejvíc obelháváte?
(c) Ivana Muková 2011, www.ivanamukova.estranky.cz