Strach, nebo opatrnost a připravenost?
Když jsem uvedla na Nové Zemi článek Katastrofický scénář pro rok 2012 s úvahami o tom, jak by se naše civilizace dokázala vyrovnat s celosvětovým kolapsem elektrické rozvodné sítě, byla jsem nařčena ze šíření katastrofických scénářů, vytahování strašáků a z dalšího pokusu o ovládnutí našich myslí strachem. A že to neladí se zaměřením Nové Země, kde "přeci víme, že MY tvoříme... naše myšlenky a činy... na nás záleží, co bude, vždyť proto tu jsme, abychom to vytvořili dobře".
Nemyslím si to.
Jednak "MY" na to, abychom ovlivnili globální myšlení a svými myšlenkami řídili běh světa, jsme v celosvětovém měřítku stále ještě v menšině (čímž však neříkám, že by naše úsilí bylo zbytečné!), a pak taky takovéto superpozitivní myšlení může být mnohdy spíše na škodu než k užitku - protože je podle mě pozdě běžet po tmě do obchodu shánět svíčky, když třeba vypnou proud, ale je nepoměrně lepší si je koupit předem a pak si rozsvítit (a posvítit třeba i druhým).
Všimla jsem si, že mnozí lidé, kteří vykročili na duchovní cestu, žijí v naivitě, lakují si věci na růžovo (např. pozitivní myšlení) a myslí si, že všechno zmohou vlastními silami, jen "chtít" (např. film Tajemství, zákon přitažlivosti). Zcela tu ale chybí pokora.
Ať si kdo chce strká hlavu do písku a do nekonečna papouškuje, že "kočka štěká", byť ve skutečnosti mňouká, tak realita je taková, že tzv. negativní věci se prostě dějí, i když je nechceme a snažíme se na ně nemyslet.
Je zkrátka fakt, že naše planeta ekologicky hodně trpí a že skoro všechno skutečně funguje na elektřinu. Pokud by ta vypadla, zhroutilo by se... - každý si může doplnit podle vlastního životního stylu a připravit si předem alternativní možnosti řešení, aby se v případě, že se tak skutečně stane, nepřidal k ostatním zmatkujícím a nezačal tak přispívat k šíření paniky, ale naopak se podle možnosti snažil vyzařovat klid a vysílat signály, že se to dá zvládnout, i když růžové to zrovna není.
Připravení totiž ostatním dokáží pomoci mnohem víc než "falešní proroci" a kazatelé toho, že "všechno se děje podle toho, jak myslíme".
Hezky to řekl Paolo Coelho: "Odvaha je strach, který se modlí. Odvážný zná strach, ale nenechá se jím zastrašit."
On totiž strach není špatný, jak se v esotericky zaměřených kruzích traduje, protože bez něj bychom byli neopatrní a zbytečně hazardovali a riskovali. Škodlivé však je, když se jím necháme spoutat a paralyzovat. Kdo strach nezná a nebere v úvahu, je jenom obyčejně naivní.
Článek lze volně šířit, ale prosím uveďte zdroj: (c) Ivana Muková 2009,
https://ivanamukova.estranky.cz