Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na co jste se soustředili, to vyrostlo - aneb o (spolu)zodpovědnosti za tvorbu

12. 9. 2009

Uvědomujete si svoji zodpovědnost za to, na co jste se soustředili (a tudíž "vyrostlo")?
Každý "esoterik" zná úsloví o plynutí energie Na co se soustředíte, to roste. Ale přemýšeli jste někdy, že to platí i směrem do minulosti, nejenom do budoucnosti, kdy se těšíte, že současným myšlením si vytváříte lepší budoucnost?

Samozřejmě že si vytváříme svoji realitu, ale současně máme zodpovědnost za to,. co jsme doposud vytvořili, jinak by tvorba přece neměla žádný smysl. A nejde jenom o naše "soukromé" myšlení, vytvářející náš osobní život a osud, ale i o myšlení kolektivní, které je množinou myšlení všech lidských bytostí (a možná nejenom jejich :-), a o vytváření osudu světa a planety.

Vezměme si příklad třeba z 11. září. Můžeme se do toho distancovat, říkat si, že to je záležitost USA a Íráku, nebo že se nechceme soustředit na negativno a podporovat šíření strachu v podobě spikleneckých a konspiračních teorií. Ale faktem zůstává, že naše kolektivní vědomí prostě 11.září vytvořilo... Nemá smysl si říkat, jak je to děsné, kam ten svět spěje apod., ale spíše se podívat do sebe, kde sami sebe bouráme a snažíme se, aby si druzí mysleli, že to udělal vnější nepřítel, nesdílející s námi světové přesvědčení. Třeba - nebo podle toho, jak to vy sami vnímáte.

Jako lidi se rádi distancujeme od toho, co se nám nelíbí, a radši děláme, že to neexistuje - jako malé děti, které si myslí, že když odejdou, rozbitá hračka přestane existovat a oni nedostanou vyhubováno.

Ale transformace vědomí, která v současné epoše probíhá, je mj. vnesení světla do toho, co jsme dlouho nechtěli vidět, čili i do toho bince, který jsme tu v nevědomosti - byť jsme dělali v té době to nejlepší, čeho jsme byli schopni - nadělali...

Proto je třeba brát zodpovědnost jenom za to pěkné a dobré, co jsme vytvořili - v jakémsi překrouceném pochopení hesla, že "na co se soustředíte, to roste". Měli bychom převzít zodpovědnost i za to, co se nám zase tak moc nepovedlo, abychom to příště udělali lépe. Když za něco zodpovědnost nepřijmeme a děláme "my nic, my muzikanti!", pak není jistota, že to příště neuděláme znovu, neb to šlo mimo nás, a my se tudíž nikterak z nežádoucího výsledku nemohli poučit.

Když za něco přijmeme zodpovědnost, tak to přece ještě neznamená, že s tím souhlasíme a že to chceme nadále podporovat. Ale strkat hlavu do písku a myslet si, že to tím přestane existovat, je jako kdyby například rodiče, jimž se narodilo postižené dítě, ho nechali umřít jenom proto, že není podle jejich představ a dokonale zdravé...

(c) Ivana Muková 2009, http://www.ivanamukova.estranky.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář