Když odpuštění nestačí
V současné době je velice populární a oblíbená havajská technika léčení vztahů Ho´oponopono.
S úspěchem se dá použít i na léčení čehokoli jiného, např. zdravotních problémů, "osudu" atp. - protože za vším jsou pochopitelně naše vztahy - a to nejenom k druhým, ale i ty nejnáročnější, tj. vztah sama se sebou a vztah k Bohu (Stvořiteli, životní síle, ať už tuto vyšší instanci nazýváte jakkoli).
V Ho´oponopono je zapotřebí, abyste odpustili, nebo o odpuštění požádali. Jenže odpuštění požaduje přiznání, že jste vy (nebo ten druhý) udělali chybu. Co když však "chybu" neudělal nikdo, a přesto to bolí?
Chybami se můžeme poučit z toho, jak se vyvarovat nežádoucích následků. Ovšem ani to mnohdy nejde. Opakujeme stejné chyby a nemůžeme přijít na to, kde je děláme... Takže ani nemůžeme jindy zareagovat jinak, abychom se dočkali toho, po čem naše srdce touží.
Zkusme vycházet z toho, že jsme Boží děti, a jako takoví chybu udělat nemůžeme. Pak se v bolestných prožitcích projevuje společný zážitek. Místo "prosím odpusť mi" a "odpouštím ti", kdy zaujímáme podřízenou, resp. velkoryse nadřízenou pozici, berme druhé na stejné úrovni, na jaké jsme sami.
Pak léčivá věta není o žadonění o odpuštění či o nucení se do něj, ale zní takto:
"Děkuji Ti za náš společný zážitek. Žehnám Ti a uvolňuji svazující energetická pouta, která nás k sobě vázala, abychom oba (nebo v případě, že zúčastněných bylo více, řekneme všichni) mohli jít blíž ke Světlu/Bohu/Zdroji - nebo abychom mohli prožívat život bez bolesti a trápení."
Technice Ho´oponopono se věnuju již dlouho, poznala jsem ji ještě předtím, než u nás vyšla knížka Svět bez hranic. Dlouho mi fungovala, ale před nějakou dobou jsem pocítila, že čistící energie nějak neproudí. Ptala jsem se svých duchovních průvodců, čím to je, a ti mě upozornili na to, co jsem zde popsala.
A léčivá věta "Děkuji Ti za náš společný zážitek" tyto energie opět rozproudila.