Jak na odpuštění?
Odpouštění je proces, nejde to udělat jednou provždy a hotovo. To je zapomenutí, potlačení.
S těmi, co nám hodně ublížili je dobré pracovat tak, že si je představíme a sledujeme, jak dělají pokání (procítit, jak a čím konkrétně nám ublížili, jaké by za to měli nést následky, v duchu je "potrestat").
Pak, až se energie hněvu uvolní, je zabalit do světla a třeba si je představit při něčem, co jim udělá radost.
Dokud neuvolníme hněv, otravuje nás a odpustit nejde, a pokud ano, je to opět jedna z našich iluzí.
Po uvolnění hněvu pak použít např. Ho´oponopono ("Omlouvám se ti, prosím odpusť mi, děkuji, miluji tě").
Mnozí, co se hlásí ke světlu, se nechtějí konfrontovat se svými temnými stránkami, raději dělají, že je necítí. Ovšem podmínkou transformace je upřímnost, především k sobě. Bez toho je všechno jen zase další přetvářka a iluze. Být upřímný ovšem vyžaduje odvahu, a ti mnozí "sluníčkoví" a "světýlkoví" lidé bohužel nemají :-)
PS: A já osobně? Taky jsem měla hodně velký konflikt s jedním člověkem, dlouho mě trápilo, že nedokážu žít harmonické vztahy, tudíž že nejsem dost dobrá světelná bytost... Nakonec mi docvaklo, že žít harmonické vztahy (a tzv. bezpodmínečně milovat) neznamená, že s tím člověkem kamarádíme (dokonce ho smíme vymazat i ze svého adresáře, včetně jeho tváře, jak pěje Chinaski :-))) - ale podstatné je, že nám nevadí, jaký je, že ho přijímáme i s tím, že mu lezeme na nervy a zkrátka že nás "nemá rád".
(c) www.ivanamukova.estranky.cz, 2010
Foto: pokpok313