Dokážete si přiznat co skutečně cítíte, nebo se raději obelháváte?
Dokážete si přiznat, co skutečně cítíte, nebo se raději obelháváte "pozitivními" myšlenkami?
Buďte skuteční, doopravdičtí, autentičtí. Pokud popíráte to, co se děje a co skutečně cítíte, hodně si ztěžujete nebo dokonce znemožňujete růst.
Nebojte se nechat podepřít druhými. Často vám v naplnění potřeby požádat o pomoc brání myšlenka, že si ostatní budou o vás myslet, že jste slaboši, neschopní, přecitlivěle zranitelní nebo líní. A tak se raději sami mordujete až na pokraj vlastních sil, dokud nepadnete vyčerpáním (a jste tím o tu pomoc nakonec donuceni požádat :-).
Přiznání si toho, co se doopravdy děje a co skutečně cítíte, se může jevit v rozporu se snahami být (za každou cenu! jinak přece nejste duchovní!!! :-) pozitivně naladěni, nemyslet na nic "špatného" z obav, abyste to nepřivolali, nevytvořili si špatnou karmu, kterou byste museli pak splácet, a tak dále a tak dále...
Jenomže pouze tehdy, když přiznáte skutečný stav věcí, můžete ho začít měnit. Pokud je všechno tak báječné, jak se pokoušíte předstírat ve snaze přesvědčit sama sebe, aby se to stalo vaší realitou, zůstane to takovým způsobem "báječné" i nadále - a vy se přemlouváte, abyste byli spokojení, přestože hluboko v nitru nejste.
Jde o to přestat obelhávat sami sebe - teprve pak se začnou dít věci směrem ke změně k lepšímu.
(c) Ivana Muková 2009, https://ivanamukova.estranky.cz