Čtyřicítka. Kam s ní?
Jaké vlastně ženy přes čtyřicet jsou? Vyzařují aroganci zapšklé, nikým nepotřebné, zbytečné a osamělé neperspektivní stárnoucí ženské v květované zástěře a kostkovaných bačkorách, nebo se ve snaze oddálit zhruškovatění postavy navlékají do minisukní, přestože v nich vzbuzují spíše lítost, než aby vyzařovaly sex appeal?
Jaké vlastně ve skutečnosti jsou? Respektive jaké mohou být, v dnešní době, kdy se kult mládí a přetvářky pokouší převálcovat svět (nejen médií), a jinakost lišící se od žádoucího průměru je blahosklonně pokládána většinovou farizejskou společností za jakousi úchylku?
Mají vůbec nějaké zajímavé vzory ve svých předchůdkyních, z kterých by si mohly čerpat inspiraci a odvahu? Nebo jim zbývá s děsem v srdci a s hrůzou hluboko v očích pozvolna (či bleskurychle) stárnout a nevyhnutelně očekávat okamžik, kdy si konečně opatří zástěru s pestrobarevnými kytičkami, kostkované bačkory s přezkou a kocoura (protože pravidelné procházky se psem by byly nad jejich síly)?
A co byste řekli tomuto:
Čtyřicítka…
… to je velikost, za kterou se již nevyskytují snadno manipulovatelné barbíny, které si lze oblékat a aranžovat podle obrazu svého pána a vládce…
… to je taky horečka vášně, kdy se ženy přestávají úzkostně sledovat, jak působí na milence, a naplno si to všechno, co jim život nadělí, užívají…
… znamená rozvoj opravdu MOHUTNÉ síly! (...vnitřní mám na mysli :-)
… a také podvědomá snaha začít si konečně vytvářet život podle svého, nikoli jaký by podle druhých měl být, nebo co je od nich potřebováno…
… doba odkládání obav, že se jim nepodaří splnit reprodukční povinnosti, že neudělají dostatečně nablýskanou kariéru a že se nesvezou v luxusních životních stylech bohatých mužů…
Teď jde ještě jen o to učinit tuto snahu vědomou a začít ji realizovat.
Věnovat svůj čas tomu, co je těší...
Nehonit se za něčím, co není nezbytné ku přežití... a to bez výčitek!
Dovolit si říci NE a odmítnout to, co jim nevyhovuje, aniž by se musely bát, že je přestanou mít rádi... oni… jacísi ONI!
Radovat se ze dnů, kdy nic NEMUSEJÍ... ale MOHOU... a to je velký rozdíl.
Ale hlavně v tomto věku mají ženy dost síly i zkušeností, aby věděly, že život je jedno velké, zajímavé a plastické DOBRODRUŽSTVÍ, které mohou utvářet k obrazu svému!
Pokud ovšem dokáží zodpovědně přijmout svoji svobodu, která je sice líbivá, ale i pěkně zapeklitá věc; mnozí se raději vracejí do "okovů" jakéhokoli otroctví, protože tam je větší bezpečí a známé prostředí, od kterého vědí, co mohou čekat... A to i za cenu, že tam trpí...
Takže, životem ostřílená děvčata:
Dovolte samy sobě být samy sebou a jděte neohroženě za vším, co vám Bůh požehná!
Tři fáze života ženy
© Ivana Muková
Článek lze šířit dál, ale prosím s uvedením autorky https://ivanamukova.estranky.cz
Komentáře
Přehled komentářů
...teď už o něco víc..ale jsem šťastná a mládí bych neměnila...snad pouze s tou hlavou co mám dneska..jenže bohužel, člověk byl mladý a dělal blbosti, ale tak nakonec jsem se kolem 40cítky našla a plno věcí pochopila a jsem za to ráda, že V%IM, že mi plno věcí konečně "docvaklo".Stálo to za to.Katy
Ano
(Fata, 20. 4. 2009 9:20)ano, tak k tomuhle jsem taky došla. Když jsem to četla, vykouzlil se mi na tváři lehký úsměv. Je jen škoda, že to většinou žena pochopí opravdu až kolem té čtyřicítky. O co krásnější život jsem mohla mít už dávno. Ale díky za to poznání. A taky jsme zde právě proto, abychom se učili. Moc děkuji za pěkné a trefné vyjádření. A jen tak mimochodem, na tu třetí fázi života ženy se těším. Přeji krásný den
já čtyřicítka
(Katy, 24. 11. 2009 14:08)