Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta ženy k Bohu

30. 1. 2010

Cesta muže a ženy k Bohu se liší, což je dáno jejich odlišností (jin a jang nejsou totéž :-)

Už jsem toto téma nakousla ve svém článku Ego – nejlepší přítel člověka, a uvedla úryvky z knihy Joan Borysenko: Cesta ženy k Bohu - viz Cesta ženy k Bohu (Jákobův žebřík, Sářin kruh, Temná noc).

Abych uvedla příklad, jak na sobě pracovat s přihlédnutím k pohlaví své současné inkarnace, napadlo mě toto: pro muže je třeba evoluční, když se začne omezovat a "zabíjet" ego, tj. svoji sebestřednost a prosazování se, u ženy je tento přístup naopak sebezničující.

Žena se má naopak učit zbytečně se neobětovat a každému bezmyšlenkovitě vyhovět (protože v zájmu přežití druhu je v matkách zakódováno, že dítě má přednost před jejími potřebami) atd.

Samozřejmě se najdou výjimky, které se chovají jinak než podle tohoto modu :-), ale to, co se popisuje v literatuře o cestě k Bohu prospívá hlavně mužům - ženy až donedávna prý neměly ani duši, tak proč by chodily k Bohu, že:-)- dokonce i věda ještě na přelomu minulého a předminulého století zcela vážně tvrdila, že ženy jsou méně inteligentní, protože jejich mozek váží méně než mozek mužů :-)

Po OPRAVDOVÉ integraci mužského a ženského principu už je oběma pohlavím jasné, kdo nebo co to je Bůh, vlastně už k němu nejdou, takže to už není cesta, ale učí se být v něm.

Komentáře v mém blogu na NZ: Cesta ženy k Bohu