Jdi na obsah Jdi na menu
 


Být skuteční ve světě předmětů

28. 12. 2008

Principy Králíčka Sameťáčka jsem začala formulovat na značně nepravděpodobném místě.

Bylo to v čekárně u mého lékaře, když jsem čekala na běžnou prohlídku. Vzhlédla jsem od magazínu na křídovém papíře, v němž byla spousta obrázků usměvavých, dokonale vypadajících lidí, a všimla si, že totéž se ani v nejmenším nedalo říci o pacientech, kteří tam se mnou čekali, byli nemocní, ustaraní a vůbec nějak nedokonalí. Všichni se hezky oblékneme, nasadíme úsměv na tvář a snažíme se vypadat dobře, přesně tak, jako ti lidé v onom magazínu.

Pak se otevřely vnější dveře a objevila se v nich asi sedmdesátiletá žena na vozíku. Vezl ji muž téhož věku, který byl očividně jejím manželem. Krátce se zastavili v recepci, a pak vešli do čekárny.

Měla jasné oči, ale zjevně byla nemocná. Třásly se jí ruce a dýchala s pomocí kyslíkového tanku. Neměla žádný make-up. Její bledou kůží prosvítaly červené skvrny a modré žilky. A oblečení nebylo ani trochu ženské, natož moderní. Reprezentovala všechno, čemu mě učili, abych se vyhýbala: slabost, špatné zdraví, závislost a nezájem o dojem, kterým na druhé působí.

Její manžel měl šedivé vlasy a byl oblečen do khaki kalhot a flanelové košile, menšího vzrůstu, bdělý a docela fit. Její křeslo tlačil zcela bez problémů, a pak vedle ní poklekl. Vyhrnul si rukávy košile, čímž odhalil staré tetování prsaté dívky – možná to byla Betty Grable – a pohladil ženu po hlavě. Když jí seřizoval plastový vývod kyslíkového tanku, něco jí tiše šeptal do ucha. Ať už to bylo cokoli, vzbuzovalo to na její tváři úsměv.

Jak jsem vykukovala zpoza magazínu, začala jsem zvláštně žárlit. Na ni, která byla na konci svého života, fyzicky handicapovaná a zápasící. Ale nestyděla se za to, ani jí nebylo trapně. Místo toho vyzařovala poklidnou jistotu ohledně toho, kým je, a vnitřní hodnotu. Bylo jasné, že ji manžel zbožňoval a vážil si každé chvíle, kterou spolu strávili.

Přemýšlela jsem o jeho tetování a myslela na dobu, kdy byl mladý a možná dost posedlý hezkými ženami. A kdo ví, možná jeho žena byla kdysi dívkou, která naplnila jeho fantazie. Ale ve chvíli, které jsem byla svědkem, v ní miloval skutečnou esenci v jejím těle, neviditelnou krásu, kterou možná v dřívějších letech neviděl.


Úryvek z knížky Principy králíčka Sameťáčka od Tony Raiten-D Antonio

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA